Když dlažba v koupelně nesedí, bolí vás z toho nohy. Doslova. Mám za sebou rekonstrukci panelákového bytu o padesáti sedmi metrech, kde se každý centimetr počítal, a výběr podlahy do koupelny byl jednou z prvních věcí, které jsem řeš > 미얀마한인회

V malých bytech, kde koupelna sousedí s obývacím pokojem přes zeď z pórobetonu, je volba dlažby ještě ošemetnější. Nesmí dělat hluk, musí být odolná proti vodě, ale zároveň by měla vizuálně navazovat na podlahu předsíně nebo kuchyně. Já jsem zvolila dlažbu o rozměru 60 krát 60 centimetrů, protože méně spár znamená méně práce s čištěním a opticky to místnost zvětší. Omyl. Pokládka na malé ploše vyžadovala hodně řezání a zůstalo mi deset procent odpadu. K tomu jsem potřebovala sladit odstín spárovací hmoty s barvou obkladů. Bílá spárovka v koupelně? Za měsíc šedá od plísně. Použila jsem epoxidovou spárovku v odstínu kamene a je to jeden z nejlepších kroků, co jsem udělala. Drží barvu, nenasákne vodu a otírá se jedním prstem.

Dlažba v koupelně ale není jen o podlaze. Stěny za vanou nebo sprchovým koutem často diktují zbytek místnosti. A právě tady se mi podařila jedna z nejpraktičtějších věcí, na kterou jsem pyšná. Protože v bytě není žádná skříň ani komora, potřebovala jsem někam schovat ručníky, čisté utěrky a zásobu toaletního papíru. Nešlo to do koupelny, protože tam byl jen záchod, umyvadlo a sprchový kout. Musela jsem improvizovat. V průchodu mezi koupelnou a ložnicí jsem nechala zazdít výklenek do zdi. Vznikl tím prostor, kam se vejde police s proutěnými koši. Těsně vedle něj stojí menší skříňka na míru, která vypadá jako vestavěná. Uvnitř mám složené ručníky a pyžama. Když přijedou přátelé na víkend, vytáhnu z ní i nafukovací matraci a povlečení. V obýváku mezitím slouží jako hlavní lůžko pro hosty menší pohovka, konkrétně model s výsuvným mechanismem a madlem. Má nerezové nožičky a pevný rám – přesně to, co člověk potřebuje, aby se v noci neprobudil na podlaze. Každý centimetr musí mít svůj účel.

Když už mluvím o hostech, v malém bytě je největší výzva, kam uložit jejich věci a kde je nechat spát. Jedna z mých oblíbených kombinací je, když v obývacím pokoji stojí pohodlný křeslo, které se rozloží na lehátko. Jenže to zabírá místo. Proto jsem šla do varianty, která je zároveň hlavní sedačkou i lůžkem. Pořídila jsem si rozkládací pohovku s pevným dřevěným rámem, která má systém, kdy se sedák vysune dopředu a opěradlo sklopí dolů. Tento typ, kterému se říká čalouněný model s úložným prostorem, má pod sedákem vnitřní box na přikrývky a polštáře. Využila jsem toho, že pod podlahou koupelny vedou trubky, takže jsem tam nemohla udělat sklep. Místo toho mám pod sedadlem uložené dvě deky, čtyři povlečení a jeden polštář navíc. Když přijedou rodiče, stačí vytáhnout matraci a rozložit ji na podlahu vedle pohovky. Ta samotná se promění v manželskou postel díky tomu, že uvnitř je ukrytý pevný rám a pružiny.

Jedna věc, kterou jsem podcenila, byl výběr podložky pod matraci na rozkládací sedačce. Může to znít jako detail, ale spánek na nekvalitním lůžku vám zkazí celý den. Naše pohovka má matraci s pěnovou výplní, která je vysoká dvanáct centimetrů, ale na spaní mi přišla příliš měkká. Koupila jsem k ní samostatnou tenčí matraci z paměťové pěny, kterou pokládám na rozloženou plochu. Když je složená, schovávám ji do skříně v předsíni. A právě tady jsem narazila na další problém: v předsíni není místo na boty, natož na náhradní matraci. Vyřešila jsem to tak, že pod strop předsíně jsem nechala připevnit úzkou polici, kam se vejdou krabice s mimo sezónním oblečením. Matraci pak balím do vaku a ukládám na dno šatní skříně v ložnici. Ten samý prostor využívám i pro uložení látkových ubrousků a jednorázových utěrek, které beru na chalupu. Vše musí mít své místo, jinak se z bytu stane skladiště.

Při plánování koupelny jsem musela myslet i na to, že dlažba nebude jen pod nohama, ale i na stěnách v okolí vany. Rozhodla jsem se pro kombinaci: od podlahy do výšky jednoho metru použít stejnou dlažbu jako na podlaze, aby vznikl sjednocený dojem. Nad tím je malba speciální koupelnovou barvou v odstínu pískové. Vypadá to lehce a vzdušně. Jenže s tím přišla starost s údržbou. Když voda stříká na barvu a dlouho se neotře, začne se loupat. Naučila jsem se hned po každé sprše stěnu vytřít gumovou stěrkou. Zní to otrava, ale zabere to patnáct vteřin. O to větší radost mám z podlahy, která se díky epoxidové spárovce čistí jednou týdně mopem a nic se na ní nechytá. Koupelnové obklady jsem vybírala podle toho, jak snadno se na nich dělají vodní mapy. Matný povrch je v tomto ohledu mnohem shovívavější než lesklý. Lesklá dlažba sice hezky odráží světlo, ale každá kapka je na ní vidět hned.

Zpět k té pohovce v obýváku. Když jsem ji kupovala, myslela jsem jen na estetiku. Chtěla jsem něco s hebkým čalouněním, co by ladilo s kobercem a závěsy. Nakonec jsem zvolila model s látkovým potahem v tmavě modré, který má na dotek sametovou strukturu. Vypadá luxusně a dobře se na něm sedí. Důležité je, že potah je pratelný na třicet stupňů. To oceníte hlavně, když vedle na podlaze leží pes nebo když se po večírku vysypou drobky. Pod sedákem se skrývá mechanismus, který po zatáhnutí za pásek vysune prostor pro nohy a opěradlo se samo sklopí. Je to jednoduchý, ale spolehlivý systém pro každodenní spaní. Používáme ho, když máme návštěvu, ale i občas o víkendu, když chci číst v obýváku a usnu tam.

Největší radost mi ale dělá malý detail: pod parapetem v vyrobený nízký úložný box, který vypadá jako lavice. Je široký šedesát centimetrů a hluboký čtyřicet. Uvnitř jsou police, kam dávám ložní prádlo a deky. Na vrchu sedím, když si zavazuji boty. Přesně sem jsem schovala i náhradní matraci pro hosty, která je srolovaná a svázaná páskou. Kdybych měla v koupelně méně úložného prostoru, místo obkladů bych tam dala regál. Ale díky tomu, že mám v bytě každý kout promyšlený, mohu si dovolit mít v koupelně luxusní porcelánové umyvadlo a baterii s výsuvnou sprchou. Koup