Když město stojí na kopcích: co dělá pražská architektura se svahem? > 미얀마한인회

Začněte rotundou sv. Kříže – je to vůbec nejstarší zachovalá rotunda v Praze, byť se to v běžném povědomí příliš nezdůrazňuje. Najdete ji na křižovatce ulic Karolíny Světlé a Liliové, v těsné blízkosti Vltavy. Původně sloužila jako soukromá kaple přilehlého dvora, a proto je menší než většina farních kostelů. Při prohlídce si všimněte apsidy – tedy půlkruhového závěru – která je orientovaná na východ. Románské zdivo je z pískovcových kvádrů, ale pozor: část obvodového zdiva byla v 19. století doplněna novodobou omítkou. Typický laický omyl je považovat za románský celý objekt bez výhrad; ve skutečnosti je původní jen spodní část a torzo apsidy.

Kubistická Praha není jen o galeriích a výstavách. Nejvýraznější stopu tohoto směru najdete na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu, When you liked this post and also you wish to be given more details concerning přejít na web generously pay a visit to our own web site. kde stojí Dům U Černé Matky Boží. Pokud chcete pochopit, Dokončení Interiéru proč se tomuto stylu říká „kubismus v architektuře", začněte právě tady. Než ale vyrazíte, připravte se na to, že interiér i exteriér domu klade na návštěvníka specifické nároky – od pohybu po úzkých schodištích až po vnímání světla, které se v jednotlivých místnostech výrazně mění.

Rotunda sv. Longina se nachází o pár ulic dál, na dvoře domu čp. 780 v ulici Na Rybníčku. Je o něco menší a působí komorněji. Byla postavena kolem poloviny 12. století a původně zasvěcena sv. Štěpánu. Později, po založení kostela sv. Štěpána na Novém Městě, začala být označována jako sv. Longina – podle římského setníka, který byl údajně přítomen ukřižování. To je důležitý fakt: když si prohlížíte rotundu, všímejte si, že její věž (zvonice) je pozdější barokní přístavba. Románská stavba sama nemá žádnou nadstavbu – byla to prostá válcová loď s apsidou. Pokud byste hledali románský sloh výhradně v gotických či barokních prvcích, snadno se ztratíte.

Při studiu tohoto tématu narazíte na řadu mýtů, které je třeba kriticky zhodnotit. Například se traduje, že asanace byla motivována pouze rasismem a snahou zbavit se židovské komunity. Ve skutečnosti hrály roli i hygienické a dopravní důvody – ghetto bylo přelidněné, bez kanalizace, s úzkými uličkami, které bránily průjezdu vozidel. To ale neznamená, že by asanace proběhla bez problémů. Častou chybou je přehlížení skutečnosti, že část obyvatel byla vystěhována bez náhrady, ačkoli měla podle zákona nárok na kompenzaci. Pokud toto opomenete, získáte zkreslený obraz.

Druhý krok je návrh vstupu a orientace místností. Ve svahu nemůžete umístit vchod jen tak na úroveň ulice. Rozhodněte se, zda chcete vstoupit do horního podlaží a sestupovat dolů, nebo naopak přijít zespodu. U starších pražských domů najdete často řešení, kdy hlavní vstup vede do poloviny byt v panelákuýšky domu a interiér se pak vyvíjí oběma směry. Tento princip můžete využít i dnes: vstupní hala se schodištěm do horního i dolního podlaží šetří místo a přirozeně propojuje venkovní prostor.

Největší častou chybou je srovnávat rotundy s pozdějšími stavbami jako je kostel sv. Mikuláše na Malé Straně. Románská architektura se vyznačuje strohostí, absencí gotických lomených oblouků a používáním kvádříkového zdiva. U rotundy sv. Kříže si všimněte, že na východní straně je zazděný oblouk – to je pozůstatek vstupu do bývalé sakristie. U sv. Longina zase narazíte na barokní štít, který ale nemá s románským stylem nic společného. Při fotografování si dejte pozor na auto, protože rotunda sv. Longina stojí v těsném dvoře a okolní budovy ji svírají – ideální záběr najdete z úzké uličky od jihu, ale jen ráno, kdy je budova nasvícena.

Při plánování jednotlivých místností myslete na to, že svah nabízí výhledy, ale také stíní. Obývací pokoj s velkými okny směrem do údolí bude mít krásné světlo, ale pokud je svah na severu, bude tam chladno. Proto se vyplatí kombinovat prosklené plochy s masivními stěnami, které akumulují teplo. Pozor také na terasu: nemusí být vždy v úrovni podlahy. Můžete ji vysunout do svahu jako dřevěnou plošinu, která se s terénem propojí schody. Vyhnete se tak jednolitému betonovému monolitu, který působí v přírodě cize.

Druhým častým omylem je představa, že železná panna fungovala jako rychlý a účinný nástroj. Ve skutečnosti by takový mechanismus byl pomalý, neefektivní a velmi nákladný na výrobu. Hroty uvnitř by musely být přesně umístěny, aby nezpůsobily okamžitou smrt, ale dlouhé trápení. To je v rozporu s běžnou středověkou praxí, kdy šlo o to, aby poprava byla pokud možno rychlá a hlavně veřejná. Vyprávění o železné panně jako o mučícím nástroji je tak spíše produktem pozdějšího obrazu středověku, než realitou.