5 věcí, které rozhodují o zavařování v troubě > 자유게시판

Zavařování má jednu nepříjemnou vlastnost: sklenice se množí rychleji, než stačíte spotřebovávat. Než se nadějete, stojí jich padesát v kuchyni, dalších dvacet v komoře a vy už nevíte, co je kde a z jakého roku. Uspořádat spíž není otázka estetiky, ale toho, abyste na podzim našli to, co jste zavařili na jaře, a abyste příští rok neotevírali dvě stejné okurkové sklenice omylem.

Typická chyba je skladovat zavařeniny v teple a na světle. Spíž u kamen nebo na jižní straně zkrátí trvanlivost i dobře sterilizovaných sklenic o měsíce. Teplota by měla držet kolem patnácti až osmnácti stupňů, bez velkých osvětlení v obývákuýkyvů. Vlhkost je druhý nepřítel — na víčkách se pak tvoří rez a těsnění ztrácí funkci. Pokud máte ve spíži vlhko, dejte pod sklenice dřevěnou desku, ne kov nebo linoleum.

Zeleninu na lečo nevař předem do měkka. Rajčata stačí spařit, oloupat a nakrájet, cibuli nakrájet nadrobno a osmahnout na oleji do sklovita. Papriku přidej až po cibuli a restuj jen tři až čtyři minuty, aby zůstala pevná. Teprve pak přidej rajčata a nech je rozpustit. Směs musí být hustá, ne vodová. Pokud je řídká, nech ji na mírném ohni odpařit, ale ne vařit přes deset minut, jinak paprika ztratí barvu.

Twist-off uzávěr potřebuje takzvanou hlavu — volný prostor jak zařídit Malou kuchyni mezi hladinou obsahu a víčkem. U velkých sklenic se doporučuje asi dva centimetry, u malých to neplatí. Při průměru kolem šesti centimetrů je dva centimetry příliš mnoho; vzniká velká vzduchová kapsa, která se při chladnutí smrští a víčko se ohne dovnitř, ale těsnění se přitom přeruší. Ideální je 8 až 12 milimetrů. Nalévejte tedy po hrdlo, ale nikdy tak, aby se obsah dotýkal víčka. Šťáva, která se při varu dostane pod závit, je nejčastější důvod, proč víčko po týdnu povolí.

Porovnání s klasickým zavařovacím hrncem ukazuje jasný rozdíl v kapacitě. Do trouby se vejde najednou klidně dvacet až třicet sklenic, což je výhoda pro větší zahrádku. Hrnec zvládne méně, ale zase drží přesnější teplotu a výsledek je stejný od prvního do posledního kusu. V troubě záleží na tom, jak dobře peče – starší trouby hřejí nerovnoměrně a sklenice u dveří mohou zůstat chladnější. In case you beloved this short article in addition to you want to obtain more details concerning rekonstrukce koupelny krok za Krokem i implore you to visit our own internet site. Proto se vyplatí otočit plech v polovině doby nebo rozmístit sklenice dál od sebe.

Hloubka a průměr rozhodují víc než objem U malých dávek se vyplatí hrnec, který je spíše nižší a širší. Voda se v něm rychleji ohřeje a lépe cirkuluje. Vysoký a úzký hrnec sice ušetří místo ve spíži, ale při zavařování několika sklenic se v něm teplota drží nerovnoměrně. Praktické je, když má hrnec vnitřní dno s roštem nebo mřížkou, která oddělí sklenice od přímého kontaktu s dnem. Rošt zabrání prasknutí sklenic a zároveň umožní vodě proudit i pod nimi.

Hotové lečo skladujte v temnu při teplotě do 15 °C. Optimální je spíž nebo sklep. Pokud máte jen pokojovou teplotu, trvanlivost se zkrátí na několik týdnů. Před konzumací sklenici vždy prohlédněte: víčko musí být vtažené, při poklepu zní dutě. Po otevření lečo provařte alespoň pět minut. Tím zlikvidujete případné bakterie, které se dostaly dovnitř při manipulaci.

Nejprve si změřte sklenice, které používáte nejčastěji. Malé dávky obvykle znamenají sklenice o objemu 0,2 až 0,5 litru. Ty mívají výšku kolem osmi až dvanácti centimetrů. Hrnec musí mít vnitřní hloubku alespoň o dva centimetry větší, než je výška sklenice, aby zbyl prostor na vodu a víko. Průměr dna pak volte tak, Https://Greenteh76.Ru/User/HeleneTiemann07/ aby se sklenice nedotýkaly stěn hrnce — mezi nimi má zůstat mezera alespoň jeden centimetr.

Zásadní chybou je kupovat hrnec podle počtu sklenic uvedeného v popisu. Výrobci často uvádějí maximální počet těch nejmenších sklenic, které se do hrnce vejdou jen těsně na sebe. V praxi potřebujete mezi sklenicemi prostor, aby voda mohla proudit a teplo se šířilo rovnoměrně. Pokud sklenice naskládáte na sebe bez rozestupů, může se stát, že se obsah neprohřeje dostatečně a zavařenina po čase zkazí.

Poslední praktická rada se týká kontroly. Po vychladnutí se víčko musí prohloubit a po stlačení nesmí povolit. Sklenice se ukládají do chladna a temna a kontrolují se po týdnu. Pokud víčko vydává zvuk nebo se zvedá, obsah se nevyhazuje okamžitě, ale přendá se do chladničky a spotřebuje dřív. Zavařování v troubě není univerzální metoda, ale při dodržení teploty, času a trpělivosti funguje spolehlivě.

U zeleniny a masa je trouba vhodná jen částečně. Kysané okurky, červená řepa nebo maso v nálevu potřebují vyšší teplotu a delší čas, což v troubě znamená větší riziko. Naopak ovoce, džemy a kompoty z pevnějších plodů se v troubě daří dobře. Džemy se ale musí předem provařit v hrnci, trouba je jen dorazí. Kdo to zkusí bez provaření, dostane řídkou hmotu, která po vychladnutí nedrží.